Naše církev vychází z obecného kněžství Kristova lidu. Služby kněžství celé obecné církve Kristovy jsou přenášeny při svěcení kněžstva na muže a od roku 1947 i na ženy. Jsme společenstvím, kteří věří, že Církev československá husitská vznikla z Boží vůle a milosti, aby díky ní byli do Boží církve přivedeni lidé, kteří by jinak byli ztraceni v nevíře a beznaději. Nejvyšší autoritou je pro nás Duch Kristův. Naše církev klade velký důraz na svobodu svědomí, kterou chápe jako svobodu věřících v poslušnosti milosti a pravdy v Ježíši Kristu.
Svým názvem se Církev československá husitská přihlašuje ke křesťanským tradicím českých zemí.
Husitská církev představuje střed mezi katolickou substancí (liturgie a sedm svátostí) a protestantským principem (učení a řád). Její teologie neustále kriticky poměřuje vlastní církevní praxi. CČSH je členkou Světové rady církví, Ekumenické rady církví v České republice, Konference evropských církví, Leuenberského společenství církví.
Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné.
Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat.
Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy, tak jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých.
Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli.
Tak staň se!
Církev československá husitská zná sedm svátostí: svátost křtu, svátost biřmování, svátost Večeře Páně, svátost pokání, svátost manželství, svátost útěchy nemocných, svátost svěcení kněžstva.
Křest je svátost první duchovní obrody, v níž Duch svatý přivtěluje křtěnce k Boží církvi a osvojuje mu milost Kristova křtu, kříže a vzkříšení. Křest je neopakovatelný. Úkonem křtu je lití vody na temeno hlavy a výrok: „Křtím té ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ Při křtu nemluvňat a dětí jsou přítomni rodiče, kteří se stávají subjektem předcházející i následné pastýřské péče. Křest zavazuje církev, rodiče i přítomné kmotry ke svědomité křesťanské péči o víru a život pokřtěného. Křtu dospívajícího a dospělého předchází náležitá příprava a vyučování. Kmotr doprovází život pokřtěného a pomáhá mu v dalším duchovním růstu.
Biřmování je svátost, v níž Duch svatý oživuje a upevňuje víru pokřtěného, který byl řádně vzdělán v evangeliu, vede ho k uvědomělému vyznání víry a slibu věrnosti evangeliu a obdařuje ho radostí a nadšením Kristova vyznavače. Biřmování zvýrazňuje obecné kněžství v církvi, proto má být kladen důraz na aktivní povinnosti víry a začlenění biřmovanců do praktických služeb v náboženské obci. Zevní úkon biřmování záleží v tom, že biskup nebo jim pověřený duchovní, který svátost vysluhuje, klade biřmovanci na hlavu ruce se slovy: „Přijmi pečeť darů Ducha svatého.
Základem svátosti večeře Páně jsou slova jejího ustanovení Ježíšem, prosba o Ducha svatého, použití svátostných znamení chleba a kalicha s vínem a víra ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista. Večeře Páně je středem Liturgie.
Svátost pokání spočívá ve zpytování svědomí pod Božím slovem, v lítosti nad hříchy a jejich doznání, ve smíření s Bohem i s bližními a v předsevzetí nového života v Kristu. Duchovní, který svátost vysluhuje, zvěstuje kajícníkovi Boží odpuštění. Tato svátost je vysluhována v trojí podobě: v rámci Liturgie, ve formě osobní zpovědi (kněz je vázán zpovědním tajemstvím), v samostatném shromáždění.
Manželství je svátost, v níž muž a žena – věřící, se v lásce navždy spojují a jsou Duchem svatým posvěcováni, aby byli Božím obrazem v Kristu, nástrojem Stvořitele ke vzniku nových lidských bytostí a základem rodiny podle Boží vůle. Svátost manželství vyžaduje duchovní péči přípravnou i následnou. Koná se formou osobní duchovní péče i formou kurzů pro snoubence a manžele. Obřad sám pak spočívá v tom, že manželé si slibují uprostřed věřící obce před Bohem manželskou lásku, věrnost a oddanost a pijí společně z kalicha na znamení slibu obětavé lásky.
Ke službě církve patří návštěvy nemocných, ať již v ústavních zařízeních nebo doma. Zavrcholením této duchovní péče je svátost útěchy nemocných. V této svátosti je nemocný posilován Duchem svatým skrze Boží slovo a modlitby a potěšován ve víře v život věčný v Ježíši Kristu. Zevní úkon této svátosti záleží ve čtení z Písma svatého, v modlitbách přítomných a znamenání nemocného křížem. K této svátosti se může připojit samostatně svátost pokání nebo společně se svátostí večeře Páně.
Svěcení kněžstva je svátost, v níž Boží církev na modlitbách přenáší služby svého kněžství na osoby způsobilé a osvědčené; v ní Duch svatý přistupuje ke svěcenci, aby dokonal jeho vnitřní povolání ke kněžskému poslání. Základem obřadu svátosti svěcení kněžstva je vzkládání rukou na hlavu svěcence biskupem a spolusvětiteli – duchovními a laiky, a při tom pronášená slova: „Osvěcuj a posiluj té Bůh Duchem svým svatým.“ Trojím symbolickým jednáním a předměty je zdůrazněn trojí služebný úřad Kristův, který se uskutečňuje skrze církev a její služebníky. Učitelský úřad je vyjádřen předáním Bible, kněžský úřad kalichem a miskou s bohoslužebným chlebem a pastýřský štolou.