Památka zesnulých ve zbožnosti Církve československé husitské
V naší církvi se od počátku projevovala úcta k zesnulým. Jejím zviditelněním bylo budování kolumbárií – pietních míst s uloženými urnami zesnulých v rámci sborových staveb. Ale tato úcta se projevovala a projevuje zejména v podobě „vzpomínek“ a „modliteb za zesnulé“, jak za blízké z rodiny, tak i za zasloužilé členy náboženských obcí. Tyto jmenovité vzpomínky se konají při bohoslužbách a zvláštních pobožnostech, zejména v měsíci listopadu.
U nás 6. a 13. listopadu v Mostě od 9h. a Litvínově od 10:30h.
Zakladatel Karel Farský užíval výraz „upomínka“ ve významu připomínání si s láskou a úctou těch bratří a sester v církvi, kteří již opustili tento svět. „V upomínku zesnulého bratra našeho N. (zesnulé sestry naší N.) modleme se k Hospodinu“ (Liturgie vyd. 1927). Jedná se o připomínání si v bohoslužbě a modlitbách těch, kteří zde na zemi v určitém vymezeném čase žili a již se ztratili smrtí z našich očí. Nejde však jen o uchovávání jejich jmen a vzpomínek na ně v naší lidské paměti, o námi udržovanou památku zesnulých členů církve či našich předků a blízkých z rodiny. Tou „věčnou pamětí“ je předně myšlena „Boží paměť“. Jak je to vysloveno v Žalmu 112: „Spravedlivý zůstane v paměti věčně“ (v. 6). „Boží paměť“ není vzpomínkou na minulé, ale je přítomností (srov. L 20,38).
Jste srdečně zváni.